Střížovice

Z držení pánů na Krupce přešla obec roku 1429 do držení Jana ze Všebořic a po roce 1513 k panství chlumeckému. Kolem roku 1600 měla obec třináct usedlostí.

Počátkem minulého století měla obec kolem stovky obyvatel, vlastní obecní úřad, ale poštu v Chabařovicích, školu ve Všebořicích a faru ve Skoroticích. V roce 1957 byla obec přičleněna k Všebořicím, od roku 1961 k Českému Újezdu a v roce 1976 k Ústí nad Labem. Od roku 1986 je samostatnou částí obce Chlumec.

K hlavním pozoruhodnostem obce patří zajímavá technická a kulturní památka - barokní obecní studna z roku 1695. Od svého vybudování patřila k známým turistickým atrakcím regionu. Jde totiž o ojediněle dochovaný typ centrální obecní studny, která obyvatelů obce dobře slouží prakticky dodnes. Původní barokní dřevěný přístřešek nad studní byl krytý šindelovou střechou se zvoničkou. Stál na kamenné osmiboké podezdívce, střídající delší a kratší strany, se sloupy propojenými prolákle vyříznutými trámci, tvořícími arkády. V trámoví bylo uloženo důmyslné dřevěné soukolí rumpálu s pastorkem. Při posledních celkových opravách v roce 1939 byla ze střechy zvonička odstraněna.
Při budování muzea a skanzenu v Zubrnicích, celá nadzemní část studny tam byla v roce 1986 přenesena a stala se jeho trvalou součástí. Předpokládalo se totiž, že s rychle postupující důlní činností bude ves zlikvidována, a tak zanikne i památná studna.

Ke vzniku studny se váže zajímavá pověst:
Hrabě Jan František Kolovrat - Krakovský, pán na Chlumci, se svými šlechtickými hosty v roce 1695 odpočíval po úspěšném lovu na návsi ve Střížovicích. Ve veselé náladě se také pochlubil, že ve Střížovicích chce vybudovat rybníky. Hosté ale hraběti nevěřili a jen se tomu nápadu smáli. Vždyť, kde by se vzala voda v kamenité půdě Střížovického vrchu, když tam dosud není ani kapka pitné vody, kterou sem nemuseli pracně dovážet! To hraběte pohněvalo a prohlásil, že s pomocí boží voda bude. Hned nařídil, aby na návsi začali kopat studnu. Dlouho to vypadalo úplně beznadějně, ale nakonec se to po velké námaze skutečně podařilo. Až v hloubce 26,5 m (! !) vyrazil ze skály mohutný pramen čisté vody. Jako poděkování za pomoc boží, na kterou se tolik spoléhal, nechal hrabě opatřit přístřešek studny latinským nápisem: “AMOR DEI ET PROXIMI CAUSA FONTIS“ ("Láska k bohu a k bližšímu postavila tuto studnu"). Ještě na přelomu 19. století byla u studny v prvním adventním týdnu sloužena mše svatá ke cti a chvále boží, protože objev vody zde byl považován za zázrak.

Přemístěnou nástavbou naší studny se sice budou chlubit jinde, ale to nejcennější - vlastní studna, nejcennější část památky, staletý zdroj tolik potřebné vody, symbol poctivé práce a víry našich předků, nám zůstal. A protože její další osud není střížovickým patriotům lhostejný, rozhodli se jí opět dát důstojnou podobu a upravit její okolí. Patří jim za to velké poděkování nás všech.